A-ha! citáty 2019. Část 1.

Některá moudra nečíhají v knihách, ale překvapivě se válejí na webu mezi fake news a kočičími videi. Těchhle 15 mě v roce 2019 posunulo nejvíc.

Making Sense with Sam Harris

„Všechno, co děláme, děláme za účelem změnit si vědomí. Vytváříme přátelství, abychom mohli cítit určité emoce jako lásku a vyhnout se jiným jako osamělost. Jíme konkrétní jídla, abychom si užili jejich prchavou přítomnost na našich jazycích. Čteme pro potěšení myslet na chvíli myšlenky někoho jiného. V každý bdělý moment, a dokonce i v našich snech, usilujeme o nasměrování proudu našich vjemů, emocí a poznávání ke stavu vědomí, kterého si ceníme.“

#1: Drugs and the Meaning of Life

„To, že je pořád tolik nejasností kolem toho, co znamená zdravá strava, je jeden z největších skandálů ve vědě. Když dnes půjdu ke kardiologovi a řeknu mu, že si každý den dávám k snídani misku ovesných vloček a sklenici pomerančového džusu, významné procento kardiologů mi řekne, že je to skvělé. Jiní mi řeknou, že si zahrávám. A naopak – když řeknu, že si dávám každé ráno talíř vajec se slaninou, většina kardiologů mi řekne, že páchám pomalou sebevraždu, zatímco někteří mi řeknou, že jím optimálně. Jak můžeme být v takové situaci? Připravujeme se na kolonizaci Marsu, a nedovedeme se shodnout, co je zdravé jídlo na cestu.“

#74: What Should We Eat?

„Prožíváš svět skrze svůj diskurzivní závoj. Když začneš jen pozorovat fenomény – bez snahy lapit ty příjemné a odstrčit ty nepříjemné – otevřeš dveře do úplně nové zkušenosti. Dáváš prostě větší pozor, jaké to je být ty.“

#102: Is Buddhism True?

Waking Up app

„Když jsi pozorný k proudu myšlenek, všimneš si, že tvoje myšlenky se jednoduše objevují ve vědomí. Podobně jako tahle má slova. Když si opravdu všímáš, můžeš pozorovat, že se nemůžeš o nic víc rozhodnout, jaká bude tvoje příští myšlenka než jaké bude moje příští slovo.

Co si budeš myslet jako další? Nevíš.

A přesto tvé myšlenky určují, co chceš, co plánuješ a co uděláš v budoucnosti. Tvé myšlenky určují tvé cíle. I to, jestli věříš, že jsi jich dosáhl, nebo ne. Určují, co říkáš ostatním lidem. A co jim neříkáš. Určují v podstatě všechno, co tě dělá člověkem.

Většina lidí si myslí, že jsou to oni, kdo si myslí své myšlenky, a tudíž jsou jejich autory. Ale když si opravdu všímáš své zkušenosti, spatříš, že tu není žádný ‚myslič‘, jsou jen myšlenky samotné. Proto je iluze svobodné vůle tak těsně svázaná s iluzí, že je tu nějaké já nebo ego, které se prohání tvojí hlavou.

Pocit, že je tu vedle proudu myšlenek navíc ještě nějaký myslitel, je pocit, když myslíš, aniž bys věděl, že myslíš. Je to pocit, kdy se identifikuješ s vlakem myšlenek, který ti právě v tenhle moment projíždí myslí.

Ale když věnuješ pozornost tomu, jak myšlenky vyvstávají, vidíš, že se prostě jen zjevují ve vědomí. Nemáš možnost si mezi nimi zvolit, než se objeví. K tomu by bylo potřeba, aby sis je myslel, NEŽ si je myslíš.

Pokud nemůžeš ovládat svou příští myšlenku, pokud se nemůžeš rozhodnout, co to bude, než se to objeví, kde je tvá svobodná vůle?

V tuhle chvíli si můžeš myslet: ‚O čem to kurva mluví?‘ O tomhle mluvím: Ani tuhle myšlenku sis nemohl vybrat. Pokud jsi zmatený tím, co říkám, nevytvořil jsi svoje zmatení. NEROZHODL ses být zmatený. A naopak, pokud rozumíš, co říkám, a připadá ti to zajímavé, ani tenhle stav mysli jsi nevytvořil ty. A pokud tvoje myšlenky zabloudily k tomu, co si dáš k obědu, a půlku z toho, co říkám, jsi nevnímal, nezvolil sis udělat se svou pozorností ani tohle.

Všechno se prostě jen děje. A to včetně tvých myšlenek, záměrů a tužeb. I tvých nejúmyslnějších činů.“

– Theory > Lessons > Free Will 1

„Skutečným cílem meditace je moudrost. Moudrost, která přichází s rozpoznáním toho, jak věci v každém momentu už jsou. A s vykročením ze smyšleného života, zrozeného z toho, že je mysl neustále vyrušovaná.“

– Practice > Introductory Course > Day 31

„Kdykoli se ztratíš v myšlenkách, jsi opravdu ztracený. Identifikování se s myšlenkou je druh psychózy. Je to letmý dotek psychózy. Je to jako spát a snít a nevědět, že sníš. Jako mít nelucidní sen.“

– Theory > Conversations > Diana Winston. Natural Awareness

Fabulous

„Zvyky jsou ošemetná věc. Často si je budujeme, když zrovna nedáváme pozor, a nevšimneme si jich, dokud nejsou hluboce zakořeněny. A najednou si nedovedeme představit život bez cigaret, bez vynechávání oběda a bez toho, abychom po nocích místo spánku hráli videohry.“

–10 Ways to Build Healthy Habits This Year

„Schopnost cítit, že někam patříme, je naše odpovědnost, ne ostatních. Nemusíme mít pocit, že je potřeba ‚něco dokázat‘, abychom byli součástí světa. Protože neexistují žádné předpoklady, co to znamená být dost dobrý. Právě teď, přesně jak jsme, jsme dost dobří.

Je nezbytné pochopit svou hodnotu, abychom mohli žít šťastně.

Kultivováním své odvahy být necenzurovaně tím, kým jsme, soucitem k ostatním a k sobě, spojením s lidmi v dobrých i v těžkých časech začneme rozpoznávat svou sebehodnotu a žít smysluplně a spokojeně. Můžeme být my, přesně jací jsme, a jít životem se sebevědomím a radostí.“

–The Secret to Being Enough: Brené Brown’s Vision on The Gifts of Imperfection

„Meditace pomáhá zklidnit přeaktivizovanou mysl. Přenese tě do hlubokého stavu klidu. Když jsi v tomto stavu, tvůj život už není diktovaný tvými strachy. Myšlenky, které pořád přežvykuješ, jsou uvolněny. A zalije tě prostupující pocit míru.

Když medituješ, pamatuj: nechceš bojovat se svými úzkostnými pocity. Boj s nimi může úzkost zhoršit, protože čemu vzdoruješ, to přetrvává.

Místo věnování pozornosti svým úzkostným pocitům, nasměruj pozornost jinam (např. na dech) a zkus tam setrvat. Nemůžeš mít dvě myšlenky naráz, tak využij tohoto vědění ve svůj prospěch. Místo krmení svých pocitů úzkosti, zesiluj rytmický zvuk každého nádechu a výdechu. Pokračuj, dokud nejsou ony pocity zredukovány na vzdálené brebentění – nebo nezmizí docela.“

–Meditation for Anxiety: Breathe In, and Breathe Out

„‚Ne‘ je jedno z nejmocnějších slov, která máme.

‚Ne‘ nám dává možnost naplnit své životy tím, na čem nám záleží, a zahodit zbytek.

Mé ‚Ano‘ skutečně něco znamená. Snažím se mít ‚Ne‘ jako svou defaultní odpověď.“

–Michael Bungay Stanier on Work, Goals, and the Power of No

„Naším problémem není ani tak ‚time management‘ jako ‚management pozornosti‘.

(…)

Rozptylování je v zásadě závislost. Tvůj mozek se sjíždí neustálými šplouchy dopaminu, které se vyplavují při každé ‚novosti‘.

To by samo o sobě nemusel být problém.

Problém je, že rozptýlení nás vedou k tomu, že žonglujeme s několika nedokončenými úkoly. To vytváří pravidelné zbytečné výstřely adrenalinu a zvyšuje pocity stresu a úzkosti. Zkrátka: cítíš se nešťastně.

Když jsi nešťastný, je těžší udělat dobrou práci. Je těžší se hluboce učit a růst, protože tvá mysl je konstantně v módu přežití.“

Headspace

„Obvykle jsme velmi zainteresováni v představě ‚já‘. Všechny příběhové linky nízkého sebevědomí musejí obsahovat představu ‚já‘. JÁ cítím tohle. MNĚ se nelíbí, jak tohle vypadá. MNĚ se nelíbí, jaký z toho mám pocit.

Vytvořili jsme si pocit identity. Vytvořili jsme si příběhovou linku, která se tak silně ustálila v mysli. Vytvořili jsme si personu, kterou prožíváme.

Možná ji prožíváme jen uvnitř a ostatní nás tak vůbec nevidí. Nebo si ji třeba do takové míry projektujeme, že se začínáme cítit tak, jak nás ostatní vnímají.

Ale pokaždé když necháme mysl jít, necháme jít i tohle. Dokonce i pocit ‚Já jsem tenhle člověk,‘ nebo ‚Nejsem takový typ člověka.‘

Ať už je to cokoli. Ať už jsme si během času vytvořili jakýkoli pocit identity, když necháme mysl jít, tohle všechno odpadne.

Když necháme mysl jít, jdeme ještě dál než za myšlenky. Jdeme přímo k jádru opuštění příběhové linky onoho pocitu, kým si myslíme, že jsme, a kým bychom raději byli.“

„Některé myšlenky jakoby lepí. Jako bychom je nemohli nechat jít. Vracejí se. Tohle je vlastnost mysli. Mysl chce zůstat zapojená. Může to znít zvláštně, ale chce zůstat zapojená, dokonce i když nám způsobuje utrpení. Takhle se můžeme nechat lapit do cyklů úzkosti, smutku nebo hněvu, čehokoli.

Když něco neodejde, nejsme s tím v míru. Pořád je tu určitá míra odporu nebo nadšení, přilnutí nebo averze. Když si toho začneme všímat, začneme identifikovat, co to je. Co to je, k čemu jsme tak přilnuli, co považujeme za tak příjemné, že to nemůžeme nechat jít. Nebo co nám tak moc vadí, že si nemůžeme pomoct a vzdorujeme tomu.

Jakmile jednou začneme v mysli rozpoznávat tyto vzorce, daleko snáze pochopíme, jak se k nim vztahujeme, a chování, které z nich plyne. A můžeme začít dělat nezbytné změny.

Dovolte mysli, jak jen to jde, zůstat taková, jaká je. A jen se dál soustřeďte na dech.“

„U soustředění je opravdu užitečné vracet se k myšlence jeho jednoduchosti. Soustředění není nezbytně schopnost zůstat pozorný. Je jednodušší smýšlet o soustředění jako o schopnosti zůstat nevyrušený. Může to znít jako velmi jemný rozdíl, ale je důležitý. Mění způsob, jakým ke cvičení (meditace na soustředění) přistupujeme. Je velmi snadné nechat se vyrušit přemýšlením ‚o‘ cvičení. Být frustrovaní, že jsme se nechali vyrušit. Nebo sedět a přát si, abychom byli soustředěnější. A neuvědomovat si, že to všechno je… jednoduše přemýšlení. ONO je tím vyrušením. Všechno, co musíme udělat, je říct si: ‚Aaaha, přemýšlení.‘ A jemně se vrátit. Přemístit pozornost na cokoli, co má být zrovna předmětem soustředění. Zcela prosti kritiky nebo posuzování. Prostě zvedneme pozornost, kde jsme ji upustili, a vrátíme se k soustředění. Tím, že budeme takto pokračovat, začneme nacházet skutečnou udržitelnou základnu soustředění.“

„Soustředění je vrozenou vlastností mysli. Nemusíme se nezbytně snažit být více soustředění. Spíše se musíme vzdát vyrušování, nechat ho jít. Jakmile si uvědomíme, že jsme byli vyrušeni, ta-dá, tady je: soustředění, v ten moment, v přítomnosti. Vrozené soustředění. Jednoduše si musíme zvolit, mít záměr umístit naši pozornost na konkrétní objekt.

V mnohém je to podobné analogii modré oblohy. Modrá obloha je pořád tam. Jen někdy je zakrytá myšlenkami, emocemi, mraky na obloze, když zapomeneme, že pod nimi pořád je. Stejným způsobem i soustředění je pořád s námi. Je součástí toho být přítomný, v okamžiku. Jen jsme tak často vyrušeni. Nejsme v přítomném okamžiku, a proto nám ten pocit soustředění není tak důvěrně známý. Ale když ho trénujeme, myšlenka soustředění a flow se stane součástí našeho každodenního života.

(…)

Toto soustředění se pak stane základem vnitřního sebevědomí. To je velmi odlišný druh sebevědomí od… řekněme nuceného sebevědomí a pozitivního myšlení, kdy si říkáte: ‚Dokážu to. Dokážu to.‘ Protože tak moc, jak si říkáte: ‚Dokážu to,‘ tak moc je tu vždy možnost, že vyvstane myšlenka: ‚O-ou, já to nedokážu,‘ nebo strach, že nějakým způsobem víru v sebe ztratím. Tohle je velmi odlišné. Když trénujeme soustředění–flow, je oproštěné od očekávání. Není tu žádná potřeba udržovat nějaký stav mysli. Takže místo myšlení si: ‚Dokážu to. Nedokážu to,‘ prostě jste.“

Tady najdete a-ha! momenty z ostatních let >>

Přestože tenhle příspěvek nešel z jejich kapes,
protože nejde o můj autorský počin,
i na čtení mám čas díky podpoře svých famózních patronů.

I ty můžeš být jedním z nich a jet v tom s námi.

Staň se patronem Jiřího Charváta.
Získáš přístup k novým videím, mind-upům, přednáškám, slamům, rozhovorům, článkům…
o měsíc dřív než všichni ostatní. A dobrý pocit, že mohly vzniknout díky tobě.

Přidej se na www.patreon.com/jiricharvat.
Sám si řekni, kolik mi věnuješ za jeden kousek „umění“,
a splň mi sen: stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.

Making Sense with Sam Harris

Waking Up app

Fabulous

Headspace

Related