Za slova #9: Zvláštní kratochvíle

Psaní je zvláštní kratochvíle.

Je o důvěře

Sedím. Zírám na blikající kurzor. A musím věřit, že se něco stane. Protože když nebudu věřit, nestane se to.

Ale v co je to vlastně důvěra? Jaké síly očekávám, že se dají do pohybu?

Musím věřit, že zatímco jsem žil, četl, spal… v hlavě se mi poskládalo něco, kam si můžu sáhnout.

Nezbývá mi než tomu věřit, protože já sám se o nic kompetentněji necítím. Z místa, kde sedím, si připadám pořád stejně: jako prázdný vyjukaný neustále se proměňující proud vědomí.

O to víc musím věřit. Že někde mimo moje zorné pole existuje něco, o co se můžu opřít. Že když začnu, bude se to dít. Že můj mozek je chytřejší než já.

Je o drzosti

Musím přesvědčit svět, že moje další slovo stojí za to. Za kapku tiskařské černi. Za čtvrtvteřinu vaší pozornosti.

Ale svět hraje až druhé housle. Ten hlavní, koho o tom musím přesvědčit, jsem já. Protože jinak zmizí sama energie, která slovo na stránku klade.

Ze všech stran se valí spousta hlasů. Ale když se podívám týpkovi v taláru, s kladívkem a srandovní parukou, do tváře opravdu pozorně, zjistím, že jsem to celou dobu já.

Je o teď

Nedá se to předvymyslet.

Potřebuju mlhavý nápad. Směr, kudy se ubírat.

Ale dít se to může jedině jed-no slo-vo po dru-hém. Pís me no p o p í s m e n u.

Tak jednoduché to je. Tak těžké to je.

Je o rezignaci

O rezignaci na dokonalost.

Ať tady natrousím cokoli, nikdy to nebude tak dokonalé jako prázdný list.

O rezignaci na cíl.

Nikam to nevede.

I kdybych napsal nejlepší nejcitovanější text na světě, štěstí mi to nepřinese. Zítra musím začít znova.

Dělám to, abych něco dělal.

Život je zvláštní kratochvíle.

Je o důvěře

Musíte věřit.

Že se naučíte číst. Že si najdete práci a partnera. Že dovedete milovat, ostatní i sebe. Že vychováte děti. Že se smíříte se smrtí. Že dnes večer nepřipálíte chilli con carne.

Nezbývá vám než tomu věřit, protože z místa, kde stojíte, si kompetentně nepřipadáte. Jste prázdný vyjukaný neustále se proměňující proud vědomí, co zvenku vypadá jako člověk.

O to víc musíte věřit. Že někde mimo zorné pole existuje něco, o co se můžete opřít. Že se to bude dít. Že váš mozek je chytřejší než vy.

Je o drzosti

Každé ráno musíte vstát a vyrazit přesvědčovat svět, že víte, co děláte. Že stojí za to vám za něco zaplatit. Že je dobrý nápad se s vámi rozmnožit.

Ale svět hraje až druhé housle. Ten hlavní, koho o tom musíte přesvědčit, jste vy.

Musíte předstírat, že jste to, co nejste, abyste tím byli.

Je o teď

Nedá se předvymyslet.

Potřebujete směr, kudy se ubírat. Potřebujete příběh – o sobě a o tom kolem. Pocit, že se to někam ubírá.

Ale žít se to dá jedině jeden okamžik po druhém. V každém momentu jste na úsečce kolébka–hrob v jednom jediném bodě.

Nemůžete dopředu, nemůžete zpátky. Je tu jen nekompromisní naléhavé teď, které je potřeba prožít.

Tak jednoduché to je. Tak těžké to je.

Je o rezignaci

O rezignaci na dokonalost.

Neexistuje dokonalá práce, vztah, život.

O rezignaci na cíl.

Nikam to nevede. Ať dosáhnete čehokoli, štěstí vám to nepřinese. Mozek si na všechno zvykne. A zase si vás stáhne zpátky, do své emoční homeostázy.

Pokračujete v cestě za svými sny s cynickým pousmáním.

Víte, že to děláte… prostě proto. Abyste něco dělali.

Je

Váš život je kniha. Vy jste její autor a zároveň jediný čtenář.

A tahle kniha nedává absolutně žádný smysl.

Kromě toho, který jí dáte.

Tenhle článek vyšel v čísle 09/2019 Pravého domácího časopisu v rámci pravidelné rubriky Za slova s Jiřím Charvátem. Chcete-li být takovým řečem vystaveni pravidelně, stačí si časopis objednat ve zbrusu novém e-shopu.

Kresba: Kateřina Čápová

Článek se mohl stát skutečností
díky Pravému domácímu časopisu
a podpoře mých famózních patronů.

Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:

Psaní je zvláštní kratochvíle.

Je o důvěře

Je o drzosti

Je o teď

Je o rezignaci

Život je zvláštní kratochvíle.

Je o důvěře

Je o drzosti

Je o teď

Je o rezignaci

Je

Related