7 způsobů myšlení, které na vás prozradí, že jste ve skutečnosti nikdy nedokončili školu

Technicky vzato většina z nás dokončí školu v 18 letech a je to událost, která zůstává jasně vrytá do paměti, provázená vydatnými ceremoniemi a emocemi. A přesto navzdory tomu mnoho z nás toho dne školu ve skutečnosti neopustí. V hloubkách svojí mysli můžeme být pořád tam, až do pokročilé dospělosti. Ne že bychom přímo seděli v učebně, ale z hlediska toho, jak naše mysl funguje, zůstáváme uvízlí ve školním pohledu na svět. Jako bychom každý den dál předstupovali před třídu – a uchylujeme se kvůli tomu ke zbytečnému neštěstí a kompromisům.

Tohle jsou některé známky přetrvávajícího školního myšlení:

1. Zaprvé a především pevné přesvědčení, že autority vědí, co dělají, a že úkolem člověka je poslouchat a proskakovat obručemi, které pro něj stanovily. Touha potěšit učitele a získat ceny, poháry a stuhy.

2. Pocit, že venku existují nějaké bezpodmínečné absolutní osnovy – externě nařízený plán toho, co musí člověk zvládnout, aby uspěl – a že moudrý člověk se musí svědomitě podřídit jeho požadavkům.

3. Dojem, že práce by měla – když jde dobře – být v zásadě nepříjemná, nudná a jaksi zbytečná. Školy nás učí zapomenout nebo ignorovat signály, které k nám vysílá naše vlastní nuda. Učí nás nebezpečným úrovním trpělivosti. Jemně nás trénují v intelektuálním masochismu.

4. Děláš to pro někoho jiného. Pro publikum. Pro své učitele a rodiče; a pro jejich nástupce v dospělém životě. Ať na tebe můžeme být hrdí. Musíš zazářit. Tolik jsme ti obětovali. To, na čem záleží, je výkon, ne vnitřní pocit uspokojení.

5. Autorita je neškodná. Chce to, co je pro tebe dobré, a jedná ve tvém dlouhodobém zájmu. Nemysli si, že bys to mohl někdy vědět líp. Nevěř svým instinktům. My se o tebe postaráme. Když budeš dodržovat naše pravidla, povede se ti dobře.

6. Zkouška (a všichni její nástupci) jsou v zásadě přesné. Ti, kteří vědí, vypracovali nejlepší možný test tvojí hodnoty. Jsi svoje známka.

7. Každá škola je navíc miniaturní společnost – vybavená silným vědomím toho, jaké hodnoty ctít a jaká pravidla dodržovat. Šikanátoři číhají, připraveni posmívat se jakýmkoli odchylkám od normy. Neutečeš jim. Sedí vedle tebe ve třídě den co den. Zaměří a ztrestají podivíny. Můžou ti zničit život. Naučíš se přikrčit a přizpůsobit své postoje. To hlavní je následovat stádo.

Žádný z těchhle způsobů myšlení nevyžaduje, abychom seděli na hodině zeměpisu. Můžeme být v kanceláři prodávající zahradní nábytek na belgický trh a takhle přemýšlet. Můžeme mít vlastní děti a vypadat v každém ohledu jako dospělí, a přesto uvnitř pořád žít, jako by tu byly nějaké „zkoušky“, které je potřeba udělat, a poháry, které je potřeba vyhrát.

Co by znamenalo zlomit tuhle kletbu? Co by znamenalo odejít konečně ze školy? Vědět něco z následujícího:

– Že neexistuje žádný jediný způsob. Žádná záruka jedné vytyčené cesty k naplnění daná autoritami. Nevědí. Nikdo neví.

– Bezpečná cesta může být velmi nebezpečná pro naše prospívání.

– Naše nuda je životně důležitý nástroj. Říká nám, co nás pomalu zabíjí – a připomíná nám, že času je trestuhodně málo.

– Autorita ze samé své podstaty není neškodná. Učitelé a jejich nástupci pro tebe nemají připravený žádný skutečný plán – kromě těch výjimečných případů, kdy to pomůže jejich vlastnímu vzestupu. Vypadají, že pro tebe chtějí to nejlepší, ale ve skutečnosti chtějí, abys hrál(a) jejich hru pro jejich vlastní prospěch. Na konci pro tebe nemají žádnou adekvátní odměnu. Dají ti diplom a pošlou tě na golfové hřiště a do hrobu. Tím, že budeš žít podle jejich standardů, zahodíš život.

– Je jedno, co si šikanátoři myslí. Nikdo není normální. Můžeš si troufnout udělat si nepřátele. Dokonce musíš. Je to cena za to, že si vyvineš osobnost a najdeš něco, čemu skutečně věříš.

Neměli bychom k sobě být tvrdí kvůli tomu, že jsme tak dlouho setrvávali. Škola je nesmírně působivý systém. Nastoupíme tam, když nejsme o moc větší než židle. Po víc než dekádu je to všechno, co víme. Je to svět tam venku. A je to to, co ti, kteří nás nejvíc milují, říkají, že bychom měli respektovat. Je to instituce, která mluví s obrovskou autoritou, nejen o sobě, ale o životě obecně. Je nám předložena jako příprava na celou existenci. Ale pochopitelně, hlavní věc, na kterou nás připravuje, je jenom: ještě více školy. Je to vzdělání v tom, jak prospívat v jejím hluboce podivném řádu – jen s nepatrným vztahem k okolnímu světu.

Když tohle všechno víme, můžeme udělat velmi podivně znějící věc. Konečně posbírat odvahu odejít z naší vnitřní školy. Ať už je nám 28, 35, nebo 62. A vstoupit do prostornějšího neomezeného světa, před kterým jsme utíkali už příliš dlouho.

Zdroj: TheSchoolOfLife.com. You Could Finally Leave School!

Přestože tenhle příspěvek nešel z jejich kapes,
jelikož nejde o můj autorský počin,
i překládat můžu díky podpoře svých famózních patronů.

Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:

I ty můžeš být jedním z nich a jet v tom s námi.

Staň se patronem Jiřího Charváta.
Získáš přístup k novým videím, mind-upům, přednáškám, slamům, rozhovorům, článkům…
o měsíc dřív než všichni ostatní. A dobrý pocit, že mohly vzniknout díky tobě.

Přidej se na www.patreon.com/jiricharvat.
Sám si řekni, kolik mi věnuješ za jeden kousek „umění“,
a splň mi sen: stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.

Related