1. Uvědomujete si, že většina špatného chování ostatních lidí vychází ze strachu a úzkosti spíše než – jak je obecně jednodušší předpokládat – ze zlomyslnosti a idiocie. Přestáváte lpět na své bohorovnosti a přestáváte si myslet, že svět je plný monster nebo pitomců. Zpočátku jsou kvůli tomu věci méně černobílé, ale časem… o mnoho zajímavější.
2. Učíte se, že ostatní lidé nemohou automaticky chápat, co se vám děje v hlavě. Uvědomujete si, že bohužel musíte formulovat své záměry a pocity za použití slov – a nemůžete ostatní obviňovat, že nerozumějí, co máte na mysli, dokud nemluvíte klidně a jasně.
3. Učíte se, že – kupodivu – někdy uděláte něco špatně. S obrovskou odvahou děláte první váhavé krůčky k občasné omluvě.
4. Učíte se být sebevědomí ne proto, že jste si uvědomili, jak jste úžasní, ale díky tomu, že jste pochopili, že všichni ostatní jsou právě tak hloupí, vystrašení a ztracení jako vy. Všichni si to vymýšlíme cestou a je to tak v pořádku.
5. Přestáváte trpět syndromem podvodníka, protože jste pochopili, že tu jednoduše není nikdo „schválený“. Všichni se jen do různé míry pokoušíme hrát své role a držet při tom své pošetilosti a vrtochy na uzdě.
6. Odpouštíte svým rodičům, protože si uvědomujete, že vás nepřivedli na tuto Zem, aby vás urazili. Plácali se v tom úplně stejně jako vy a bojovali se svými vlastními démony. Hněv se přemění v lítost a soucit.
7. Uvědomujete si ohromný vliv tzv. „malých“ věcí na náladu: v kolik chodíte spát, míra cukru a alkoholu v krvi, míra stresu. A jako výsledek se učíte nikdy nevytahovat důležité sporné téma s blízkým, dokud nejsou všichni odpočatí, nikdo není opilý, najedli jste se, nic jiného vás bezprostředně nezneklidňuje a nepospícháte na vlak.
8. Uvědomujete si, že když vás blízcí lidé otravují, jsou nepříjemní nebo mstiví, většinou se vás nesnaží jen vytočit, ale možná se snaží získat vaši pozornost jediným způsobem, jakým umějí. Učíte se vidět za méně působivými projevy vašich blízkých jejich zoufalství. A – v dobrý den – si je nevykládáte se soudem, ale s láskou.
9. Přestáváte trucovat. Když vám někdo ublíží, neskladujete nenávist a bolest celé dny. Víte, že brzo umřete. Neočekáváte, že budou ostatní vědět, co je špatně. Napřímo jim to říkáte, a když to pochopí, odpustíte jim. A když to nepochopí, odpustíte jim – trochu jinak, ale taky.
10. Uvědomujete si, že protože je život tak strašně krátký, je nesmírně důležité pokoušet se říkat, co si opravdu myslíte, soustředit se na to, co opravdu chcete, a říkat těm, které máte rádi, jak nesmírně vám na nich záleží. Nejlépe každý den.
11. Přestáváte věřit v dokonalost prakticky v jakékoli oblasti. Nejsou žádní dokonalí lidé, dokonalá práce ani dokonalé životy. Zaměřujete se místo toho na vděčnost za to, co je (jak říkal psychoanalytik Donald Winnicott) „dost dobré“. Uvědomujete si, že mnoho věcí ve vašem životě je na jednu stranu frustrujících a na druhou stranu jsou, v mnoha ohledech, dost dobré.
12. Učíte se ctnosti být o trochu víc pesimističtější ohledně toho, jak věci dopadnou – a výsledkem je klidnější, trpělivější a více odpouštějící duše. Ztrácíte část svého idealismu a stáváte se člověkem, se kterým je daleko snáz k vydržení (méně netrpělivým, méně rigidním, méně rozzlobeným).
13. Učíte se vidět, že slabiny v charakteru každého člověka jsou svázány s protiváhou v podobě silné stránky. Nedíváte se na slabiny lidí izolovaně, ale vidíte celý obraz: Ano, někdo je dost pedant, ale zároveň je úžasně přesný a v dobách zmatku exceluje. Ano, někdo je drobet bordelář, ale současně neskutečně kreativní a vizionářský. Uvědomujete si (skutečně) že perfektní lidé neexistují – a že každá silná stránka s sebou nese slabinu.
14. Učíte se ctnosti kompromisu. V některých oblastech se učíte smířit – a víte, že to z vás dělá dospělého spíše než slabého. Můžete s někým zůstávat primárně kvůli dětem nebo proto, že se bojíte být sami. Můžete snášet některé nepříjemnosti, protože víte, že život bez třenic je přelud.
15. Méně snadno se zamilováváte. Je to svým způsobem těžké. Dokud jste byli méně dospělí, dokázali jste se zakoukat v sekundě. Teď jste si ostře vědomi toho, že každý, jakkoli šarmantně nebo schopně na první pohled vypadá, bude zklamáním, jakmile ho poznáte blíž. Rozvíjíte loajalitu k tomu, co už máte.
16. Uvědomujete si – překvapivě – že s vámi není úplně jednoduché žít. Sundáváte sami před sebou růžové brýle. Přinášíte do přátelství a vztahů už předem laskavé varování, že to s vámi nemusíte být lehké.
17. Učíte se sami sobě odpouštět chyby a pošetilost. Uvědomujete si neproduktivitu pohlcenosti sama sebou a bičování se za minulé prohřešky. Stáváte se víc kamarádem sám sobě. Samozřejmě, že jste idiot (jako všichni), ale pořád je možné vás milovat.
18. Učíte se, že nedílnou součástí dospělosti je uzavřít mír se svými tvrdohlavě dětskými částmi, které nikdy nezmizí. Vzdáte snahu být dospělým za všech okolností. Přijmete, že všichni máme své regresivní momenty – a když vaše vnitřní dvouleté já vztyčí hlavu, velkoryse ho přivítáte a dáte mu pozornost, kterou potřebuje.
19. Přestáváte vkládat příliš velké naděje v plány, které vám měly zajistit štěstí po mnoho let. Slavíte drobné věci, které se daří. Uvědomujete si, že uspokojení trvá v řádu minut. Máte radost, když mine den bez větších nepříjemností. Máte větší zájem o květiny a večerní oblohu. Učíte se nacházet radost v maličkostech.
20. Přestává pro vás být tak důležité, co si o vás myslí ostatní. Uvědomujete si, že mysli ostatních jsou zmatená zašmodrchaná místa a nesnažíte se už tolik udržet svůj obraz v očích jiných vyleštěný. Co se počítá, je, že vy a další jeden nebo dva lidi jsou v pohodě s tím být s vámi. Rezignujete na slávu a začínáte spoléhat na lásku.
21. Snášíte lépe zpětnou vazbu. Spíše než byste předpokládali, že každý, kdo vás kritizuje, se vás snaží ponížit nebo je úplně mimo, přijmete, že si z toho možná můžete něco vzít. Všimnete si, že dovedete naslouchat kritice a přežít – bez nutnosti oblékat brnění a popírat, že tu kdy byl nějaký problém.
22. Uvědomujete si, do jaké míry žijete den za dnem až příliš zabředlí ve svých vlastních problémech a tématech. Víc a víc si připomínáte, že je potřeba dostávat věci, které vás trápí, do perspektivy. Chodíte víc na procházky do přírody, možná si pořídíte zvíře (nedělají si hlavu jako my) a oceňujete vzdálené galaxie na nočním nebi.
23. Přestáváte být tak snadno aktivováni negativním chováním lidí. Než se rozzlobíte nebo rozrušíte, zastavíte se a zamyslíte, co tím mohli doopravdy myslet. Uvědomujete si, že může existovat propast mezi tím, co někdo řekl, a co jste si okamžitě pomysleli, že tím míní.
24. Rozpoznáváte, jak vaše minulé zážitky zabarvují vaši reakci na události v přítomnosti – a učíte se kompenzovat tato zkreslení. Vnímáte, že jste kvůli svému dětství náchylní reagovat v některých oblastech přehnaně. Jste podezíraví ke svým prvním impulzům ohledně určitých témat. Dokážete – někdy – nedat na své pocity.
25. Když začínáte navazovat přátelství, uvědomujete si, že ostatní lidé nepotřebují slyšet, jak jste skvělí, tolik jako získat vhled do toho, co vás trápí a zneklidňuje, aby se mohli cítit méně sami se svými vlastními vnitřními bolestmi. Stáváte se lepším přítelem, protože chápete, že přátelství je ve skutečnosti o sdílení zranitelnosti.
26. Učíte se zklidnit své úzkosti ne tím, že si říkáte, že bude všechno v pořádku. V mnoha ohledech nebude. Budujete si kapacitu uvědomit si, že i když se věci pokazí, dá se to přežít. Uvědomujete si, že je tu vždycky plán B; že svět je dost velký na to, aby se vždycky našlo pár laskavých duší, a že i ty nejstrašnější věci se dají – nakonec – snést.
Zdroj: TheSchoolOfLife.com. When Do You Know You Are Emotionally Mature? 26 Suggestions
Přestože tenhle příspěvek nešel z jejich kapes,
jelikož nejde o můj autorský počin,
i překládat můžu díky podpoře svých famózních patronů.
Děkovat můžeme těmto udatným mecenášům:
Jana Märcová | Václav Kočka | Martina Mia Svobodová | David Švejda | Táňa Jírová | Jiří Boháč | Soňa Jaššáková | Jan Trávníček | Tvoje máma | Tomáš Kučera | Jan Gruncl | Ilja Panić | Tereza Ondrušková | Anna Benešová | Roman Holota
Petra Slobodová | Mira Siler | Michal Zubáč | Kristýna Šohajová | Blanka Škaloudová | Michal Novák | Pavel Nýdecký | Jan Rosenthaler | Anna Ackermann | Petra Kubaláková | Jan Klos | Michaela Stará | Branislav Trnkócy | Martin Kalužík | Magdalena Papežová | Hana Hlávková | Josef Dastych | Martin Jirava | Michal Novotný | Viktor | Milan Rakowski | Filip Mrkvička | Tomáš Rampas | Bronek | Tomáš Blaho | Vít Jurásek | David Špaček | Jiří Janoušek | Michala Tomanová | Aňa | Mighq | Radka Hrotková | František Löffelmann | Zdenek Svoboda | Šimon Bilina | Tomáš Král | Tomáš Buček | Zdeněk Pazourek | Natálie Schejbalová | Barbora Buchalová | Petr Zrůnek | Lukáš Dudek | Laura Dräxler | Vít Bartošic | Kuba Vichta | Lukáš Vorel | Václav Sobota
I ty můžeš být jedním z nich a jet v tom s námi.
Staň se patronem Jiřího Charváta.
Získáš přístup k novým videím, mind-upům, přednáškám, slamům, rozhovorům, článkům…
o měsíc dřív než všichni ostatní. A dobrý pocit, že mohly vzniknout díky tobě.
Přidej se na www.patreon.com/jiricharvat.
Sám si řekni, kolik mi věnuješ za jeden kousek „umění“,
a splň mi sen: stát se spisovatelem a performerem na plný úvazek.