Proč má člověk mléčné zuby?

Já z toho mám doteďka trauma.

 
 
V podstatě celé moje dětství mi z obličeje neustále pršely zuby.

Se stoličkou jste už mohli točit dokola, ale stejně furt visela uprostřed. Na kousku dásně.

Kdyby se mi tohle dělo dneska, tak potřebuju psychoterapeuta.

 
 
A vždycky jsem se hrozně bál, že mi ten zub už jednou vypadnul a bude mi tam chybět napořád.

A nejhorší období je, když vám chybí ty dva přední. Protože to vás nikdo nebere vážně.

 
 
Ale proč vůbec máme mléčné zuby?

Všechny ostatní orgány fungují na první dobrou.

Srdce. Pumpa, která distribuuje krev po celém těle. 70 let. Bez přestávky. Funguje na první dobrou. Nemáte mléčné srdce.

Ale zuby? Malinké bílé kamínky, které nemají za celý život nic závažnějšího na práci než čas od času rozmělnit müsli tyčinku, řeknou: „Ne, ne. To je na nás moc. To nezvládneme. Potřebujeme předskokany.“ A pak dítě rok plive vlastní kosti! Není divu, že vyrosteme a jsme úplně dojebaný.

 
 
Každý jiný orgán funguje na první dobrou.

Nemáte mléčné oko.

Nemáte mléčný penis.

Který vám po čase upadne, aby vám vyrostl větší a tvrdší.

Chm. Teď… je mi to trochu líto.

 
 
A pak jste dospělí. Tak si myslíte, že už máte ty horory za sebou. A najednou… lup ho! Zub moudrosti.

Moudrosti?

Co je na tom chytrýho? Vyrůst úúúplně mimo čelist nakřivo jak debil.

„Oh, pardon. Já jsem myslel, kdybyste chtěl žvýkat ještě tady takhle… jakoby… nezávazně… stranou. Mimo hlavní jídlo.“

Jestli takhle vypadá zub moudrosti, tak nechci vidět ty blbý.

 
 
Někdy toho mám plné zuby.

Ilustrace Kateřina Čápová. Vyšlo v Pravém domácím časopise 06/2021.

Nyní Pravý domácí čtvrtletník, ve kterém rubrika dál vychází, si můžete předplatit na pravydomaci.cz.

Tenhle text se mohl stát skutečností
díky vaší podpoře na herohero.